Končí školní rok 2020-2021 a mám pocit, že je potřeba se ohlédnout. Končí školní rok, který byl úplně jiný než všechny ostatní a rok, který mě, pro někoho možná překvapivě, nabyl energií. Proč? Našel jsem hned několik důvodů, proč tomu tak je.
O tom, že Změna je pro život
Co jsem si nestihl vyzkoušet v pubertě, nestihl odcestovat v mladé dospělosti, jsem si částečně vynahradil v posledních 3 letech. Před třemi lety jsem ze své první školy odcházel po osmi letech utahaný a s určitou deziluzí z toho, že školství bude fungovat přesně tak, jak jsem zažíval v posledním období působení na košťanské škole.
Mé poslední 3 roky byly výbornou exkurzí do mnoha světů (tak či onak spojenými s IT), které mi ukázaly mnoho užitečného. Řekli mi, že vzdělávání mi dává velký smysl, že svět IT je zajímavý, progresivně se rozvíjející svět do kterého se můžete zakousnout z mnoha stran a dali mi odstup, díky kterému jsem si mohl ujasnit, že zvládnu uživit rodinu i bez práce ve škole, ale že právě ta mě baví nejvíce.
O tom, jak Jít štěstí naproti
Štěstí se sice musí jít naproti, na profesní výhybce loňského roku bylo hned několikrát. Nejprve na jaře loňského roku. Cítil jsem, že samotná tvorba vzdělávacího kurzu pro učitele je sice úžasná, ale akademicky sterilní zkušenost, ve které můžete lehce sklouznout k nepoužitelnému tlachání. Bylo obrovským štěstím, když se v ten správný čas ozvala kamarádka Katka se skvělou recenzí na svou současnou školu.
Díky tomu se daly věci do pohybu. Měl jsem možnost popovídat si s budoucím šéfem a zjistit, že řídit školu můžete i naprosto lidsky, civilně, bez zbytečného egoismu… jen tak, že ukazujete směr, delegujete kompetence a jdete pevně příkladem. Pokud se mých šéfů zeptáte, jestli by vám šli povědět cestu, kterou ve svém vedení jdou, pravděpodobně se budou zdráhat, protože ji budou považovat za naprosto běžnou a fádní.
O tom, jak je důležité občas změnit směr
Někdy na konci zimy mě oslovil pro jeden z inspirativních kolegů (Pavle omlouvám se za zveřejnění), který přemýšlel o programu na online vzdělávací festival s tím, jestli bych nepromluvil o své cestě mimo školství a zpět. Přestože mi v té době nepřišla zvláštní, asi je mnohdy důležitá proto, aby si člověk mnohé uvědomil… a to nemluvím o sobě.
Mluvím o své ženě, která si s vystudovanou ekonomkou, po šesti letech zkušeností v bankovním sektoru řekla, že chce být matikářkou. A občas musím smeknout, jak strašně přirozeně a plynule do školního provozu zaplula.
Mluvím o kolegyni chemikářce, která si po deseti letech v laboratoři litvínovské chemičky řekla, že jí to táhne ke vzdělávání… a je vidět, že děti chemie baví.
Mluvím o kolegyni Janě www.vzdelavanisradosti.cz, která se nebála vykročit mimo bezpečí školní budovy a vzdělávat skupinu v rámci domácího vzdělávání. Přestože mám mnohé věci jinak, mám možnost jednou týdně potkávat děti, které mají ke škole výrazně iniciativnější přístup.
Pokud něco necítíte, nebojte se změnit směr. Můžete buď získat nový náhled na vaši současnou práci (to se podařilo mě), nebo práci, ve které se budete cítit lépe.
O tom, jakou hodnotu má třídnictví
Po mnoha letech ve škole jsem si letošní rok užil bez třídnictví. Je to zajímavá zkušenost, kterou bych jednou za čas doporučil každému učiteli. Přestože se můj beztřídní čas krátí (moji budoucí páťáci už mě poznali), musím říct, že pracovní život bez třídnictví je relax. Pokud MŠMT přemýšlí, že stanoví vyšší rozsah minimálních odměn za třídnictví, jedině souhlas.
O tom, že na vztahu je potřeba pracovat
Můj letošní úvazek jsem měl rovnoměrně rozprostřený mezi informatiky na prvním a na druhém stupni a tak jsem některé žáky potkávala ve škole už od počátku dubna. Přesto jsem i ty nejmenší po dlouhé měsíce neviděl. Vzdálenou výuku jsem se s nimi snažil učit tak, abych jen krátce promluvil a vysvětlil, co budeme vytvářet a pak se připojoval k jednomu za druhým a pomáhal. Vyplatilo se, nemyslím, že bychom letos udělali málo, přesto bylo po návratu velmi příjemné chodit do hodin. Nejhorší, co se může stát je, že ztratíme děti pro svou věc. Jsem rád, že letos se mi dařilo děti spíše získávat.
Kéž by mi někdo na počátku mé učitelské cesty řekl, že sice učíme látku, ale hlavně učíme děti.
O letním volnu
Nemám rád slovo prázdniny ve vztahu k učitelské práci. Je to dovolená, kterou na rozdíl od jiných čerpáme v letním období. Je jí více, než v jiných odvětvích, ale dva roky práce v nadnárodní firmě s týdnem dovolené navíc byl podobně komfortním stavem. A rozhodně jsem chodil domů vždy s čistou hlavou.
V tomto období nasáváme energii, čerpáme nové inspirace do výuky, doděláváme resty (jako například zamyšlení nad novým ŠVP pro informatiku, virtuální prohlídku školy). Těším se. Loni jsem měl zhruba 8 dní dovolené v kuse a baterie je nutné nabít. Už se těším.
Pavel Vondra 