Říká se, že tancování je vášeň, čert v těle který s vámi šije kdykoli se rozezvučí hudba nebo prostě jen bytostná součást lidského života. Alespoň v mém případě tomu tak z velké části je. Kde jinde byste hledali tolik rozličných podnětů, které působí na vaše smyslové ústrojí a zaměstnávají vaši osobnost tak komplexně? Když se rozezní waltzová hudba, hraje si s vámi lehce jako vánek na parketě, naopak když se rozezní chytlavé brazilské rytmy, začnete se pohupovat jako svět kolem vás. Tancování je poslechem, vnímáním, dýcháním s hudbou.
Ale nejen to, pokaždé když stoupnete na parket, oblečení do tanečních šatů, či fraku… stáváte se představiteli příběhu. Neobyčejného kulturního zážitku, jehož jste zároveň aktérem, scénáristou, režisérem a je pouze na vás, jestli svoji roli budete hrát dobře, či ne. A v neposlední řadě je tancování sportem, je sprintem ve valčíkovém tempu při rychlosti 180 kroků za minutu, zdravotní procházkou s krásnou slečnou ve waltzu, nebo nelítostný boj toreadora.
Přestože můžeme každý v tancování vidět něco jiného, jedná se o komplexní, sport pro každého v každém věku. A proto si ho nesmírně cením. Je mi obrovskou školou života, soukromým trenérem, místem setkání s přáteli, kulturním zážitkem.
Pavel Vondra 